Amateur Feeder Team    VYDRA

Úvodní stránka         Členové teamu        Oblíbené revíry         O feederech         Příhody a recenze         "Nej" úlovky AFTV

Obrázková galerie         Výsledkové Listiny        Závody       O našich prutech        Další odkazy        Rybářský obchod

Stránka       Příhody a recenze

Zahájení roku

Jednou, takhle ve škole, zrovna při matematice, mi do ticha písemky zazvoní mobil! Málem jsem o telefon přišel! Nakonec jsem se konečně dostal k přečtení SMSky.  V ní stálo: „Cau MaCHu, tak jsem se na netu docetl, ze 18.1.2003 se na Stechovicke prehrade konaji zavody v privlaci!“ Poslední slovo mě zarazilo.V přívlači? Neřeknu ve feederu nebo v plavačce ale v přívlači?Vždyť na přívlač chytám jen v létě a to jen na marmyšku!A je ještě přece leden-Zákaz lovu na přívlač.Ale pak jsem si uvědomil, že na Štěchovické přehradě je výjimka.

Dál už jsem nad tím nepřemýšlel. Asi za dva dny jsem potkal Michala a on to myslel vážně.

V pátek večer mi napsal a já si konečně vzpomněl,že jedeme na nějaké závody. Tak jsem začal balit. Do malého baťohu jsem si sbalil všechny věci na přívlač,kterých není málo.Ani „rakeťák“ jsem nenašel.

Ráno jsem vstal přibližně  v 7.30 hodin. Michal přijel neobvykle brzy.Ve spěchu  jsem nechal pruty doma! Musel jsem se pro ně vrátit! Konečně jsme vyrazili vstříc našemu prvnímu závodu v roce 2003. V  9.15 hod. jsme dorazili na místo určení tj.na levý břeh Vltavy pod Slapskou  přehradu. Přijeli jsme až k vodě. Vystoupili z auta a co jsme neviděli. Před námi pohled,který jsme nepoznávali. I když tuto vodu navštěvuji už pěknou řádku let,byla k nepoznání.  Břehy byly utržené, na svém místě zůstaly jen ty největší kameny. Strašný pohled na to, co dokáže rozběsněný živel. V dálce jsem hledal  své oblíbené místo ale marně. Srpnová povodeň si ho vzala sebou! Co se dá dělat.

Michal mi řekl:“Dneska tu nejsme od čumění ale od chytání nebo snad ne?“ Já mu na to odpověděl:„Tahle euforie tě brzy přejde“! No nic šli jme se přihlásit. Za vstupné jsme zaplatili jen 50 Kč. Vrátili jsme  se zase k autu a vyndali  náš slavný vercajk- starý laminátový prut a teleskopický třímetrový prut Silstar s nejhorším navijákem,jaký mám. S pohledem na ostatní rybáře, kteří měli nejnovější pruty, co existovaly, jsem raději vše rychle schoval do baťohu.Nechtěl jsem vypadat jako  úplnej amatér. S Michalem jsme se dohodli, že to dneska vezmeme spíš jako recesi.Vezmem ty největší třpytky a půjdem chytat. Když jsme si oblékli  to nejsilnějšího oblečení, co jsme měli s sebou,vydali  jsme se na  tzv. instruktáž. Všech 74 lidí, co se sešlo na lednové závody, netrpělivě stálo na místě a prohlíželo si vybavení druhých. Mladým návštěvníkům jen zářily oči při pohledu na ty nejlépe vybavené rybáře a určitě si říkali: „ Tak tenhle prut, ten jednou budu určitě mít taky“!

            Když byly řečeny všechny informace ohledně závodu, zazněla tato slova: „Závod je zahájen“. To se nemělo stát. V tu chvíli se strhl boj.Dav se pohnul rybáři se probíjeli lokty dopředu, div nedošlo až na pěsti. Při pohledu na tuto hrůzu jsme radši zůstali stát. Na cestu jsme se vydali až s tou starší částí rybářů, ti už nebyli tak draví.

            Po chvíli jsme došli na první místo, kde se dalo sejít k vodě. Rozbalili jsme pruty, Michal dal třpytku, já moji oblíbenou marmyšku! Navázali jsme na vlasec své „zázraky“ a řekli: „Ať je ten dnešní rok úspěšnější než ty předchozí nebo alespoň stejný“. A už byly naše nástrahy ve vodě. Druhý, třetí, čtvrtý nához a stále nic. Tak jsme uznali, že tohle asi nebude to pravé místo. Šli jsme dál. Třetí flek se mi málem stal osudným. Při sešplhání k vodě jsem po namrzlém kameni uklouzl a málem jsem se vykoupal. V poslední chvíli jsem to vyrovnal a naštěstí se nechtěná koupel nekonala! Páté místo se mi zalíbilo.Když jsem prohazoval břeh nade mnou,ucítil jsem velký nápor. Brzda mého zázračného navijáku se rozkvílela. Prut se ohnul.Ryba sebou začala cukat a najednou nic. Prut se narovnal.Ryba byla pryč. Začal jsem nadávat. Raději to nebudu dále  popisovat. Tenhle moment mě mohl poslat do síně slávy! „No nic,přijde další“, řekl jsem. Šli jsme dál. Po třech hodinách chytání mi málem odumřely ruce a tak jsme si sedli na kámen a posvačili! Já měl toasty a Michal housky se salámem. Po vydatné svačině jsme se vrátili k chytání. Pokračovali jsme dál. Okolo nás byli další rybáři, co nevěděli, co s rybama je, proč neberou, snad odplavaly? Pro nás to ale taková hrůza nebyla. Svítilo sluníčko, na protějším břehu se tyčily krásné bílé skály.Bylo to jako v pohádce.

            Takto jsme prošli celý závodní úsek, který byl dlouhý asi tak 3 kilometry, a nic. Už se blížil konec závodu a my jsme neviděli ani jednu živou rybičku. Tak jsme to vzdali. Sedli si do trávy,jedli druhou část svačiny a kochali se tou krásnou krajinou,která nás obklopovala. Po jídle jsme vše zabalili a vydali se zpátky. Došli jsme až na začátek a uložili pruty do auta. Už jsme jen čekali na vyhlášení. Asi v 15.00 k tomu došlo. Výsledek byl: JEDNA ULOVENÁ RYBA NA 75 SOUTĚŽÍCÍCH. Ale tato ryba vydala za všechny. Byl to pstruh duhový- 40 cm. To jak jistě uznáte je slušná ryba. Chytil ji pan Bohuslav Jan nebo Jan Bohuslav( to už vlastně ani nevím).

            Při cestě domu jsme tento závod zhodnotili jako úspěšný. Byli jsme vlastně druzí. To bylo dobré umístění,ne?Ale o  to nám ani nešlo. Šlo o to, důstojně zahájit NOVÝ RYBÁŘSKÝ ROK.A to se nám teda povedlo.         

 O feederech        Rybářský obchod        Další odkazy        Listiny        Závody