ŠTĚCHOVICKÉ FIASKO ( PŘÍVLAČOVÉ ZÁVODY)

 Leden 2003-01-18                     8.00 – 16.00 hod SEČ.

Už začátkem ledna jsme se těšili na závody v přívlači na Štěchovické přehradě – považovali jsme to za milé zpestření začínající nové sezóny. Původní termín spadal na 11. leden, neb nepřízeň počasí zapříčinila jeho posun o týden později. A co čert nechtěl, Brontosaurus nemohl, protože byl v práci a Charliek se nemohl zúčastnit z důvodu nachlazení – hmm, taky celý víkend pěkně brblal, že nemohl chytat. A tak na závody vyrazili Myšák s Martinem, kteří se nepovažují za moc „zběhlé“ v této rybolovné technice. Ale znáte to, když je štěstí utahané spadne i na „dejme tomu ....“.

V sobotu ráno kolem 8.00 hod. jsme vyrazili z Benešova směrem na Slapskou přehradu. Už při jízdě autem jsme se dohodli, že budeme chytat vedle sebe a každý jinou technikou. Myšák bude chytat na třpytku - „ono mu moc jiného nezbývalo, jelikož je vlastníkem pouze jediné provozu schopné třpytky hodící se trošku do lednových možností přívlače“. Martin zvolil marmyšku – „ v obloučku háčku parádně narafičil gumičku do vlasů“ – „ prý ji ráno ukrad starší sestře“, která nebezpečně vyhlížela jako velmi mrštný hnojáček (ta gumička, ne sestra, pochopitelně...). Dle přívlačových závodních pravidel je nástraha živočišného či rostlinného původu zakázána. Po průjezdu obcí Třeběnice jsme si to namířili pod těleso Slapské přehrady. Teplota vzduchu během závodu byla od -4C do +4C, teplota vody neznámá. Po přihlášení do závodu, zaplacení závodného, jsme obdrželi vstupní propozice a číslo pro závodníka plus boďák. Zamotali jsme se do chumlu závodníků, kde už probíhalo všeobecné okukování a „slintání“ nad vybavením jednotlivých závodníků. Po zapsání všech přítomných závodících (myslím, že jich bylo okolo 71) se úvodního slova ujal Jiří Horký z MO Radlice ( pořádající organizace – tímto děkujeme za perfektní vedení závodu a všeho, co s tímto spojeno), pohovořil o zarybnění,o rozhodčích, o tom, jak to jde a nejde a popřál všem mnoho úspěchů.

A pak začal samotný závod. S Martinem jsme se odtrhli od ostatních závodníků a vyrazili jsme dále po proudu. Našli jsme si místo, kde jsme se oba nacpali, sic to bylo na velmi příkrém břehu. A začali jsme bičovat vodu. Bylo mi jasný, že se třpytkou žádný terno neudělám, ale pro mě je to nejsnadnější metoda přívlače. Na hladině se udělalo pár koleček, takže nám svitla naděje úlovku, ryby tu přece jsou. Martin se svou marmyškou se pokoušel vydolovat něco z pod břehu a tu při jednom z nesčetných náhozů se mu na prutě objevil okoun a Martin nadšeně „ zavyl „. Hmm, ale během 5-ti sekund mu spadl, takže nadšení vystřídalo zklamání a hudrování. Po hodině lovu jme se přemístili na jiné místo, které bylo docela mělké, s nějakým malinkým přítokem. Tam jsem začal viset za kameny se třpytkou, tak jsem se poohlédl po slibnějším místě. Martin zatím zkoušel štěstí, ale to bylo zjevně někde úplně jinde. Prodíral jsem se houštím podél břehu a našel jsem nádherné místo, ve vodě cca 15m od břehu byla potopená napůl vyčnívající obrovská větev. Dal jsem Martinovi aviso a s další nadějí jsme začali urputně nahazovat. Nó, nebudu to prodlužovat, zase nic. Po zbytek závodu už jsme se více jen krmili a okukovali techniky ostatních závodníků. Bylo se na co dívat. Ke konci závodu jsme se odebrali přímo pod přehradu a zde posledními náhozy ukončily beznaděj.

Vítězem Štěchovického zápolení se stal Milan Bohuslav s duhákem zvíci 40cm, jak se říká: „ přišel, chytil, zvítězil“. Prý ho dostal na poslední nához. Vítěz obdržel pohár a potlesk na otevřené scéně – byl z toho viditelně dojat. Někteří závodníci využili možnosti doplnění svých zásob a tak pilně vybírali z improvisovaného stánku, kde byl výběr opravdu bohatý.

Doufáme že se nám v příštích závodech povede chytit alespoň nějakou rybu. 

 Martin Chochola

Petrův zdar