Feeder team versus fízl team

     Psal se 26.duben roku 2002 a náš team se vydal na „pražský revír“ Sázava 1 s vidinou dobrého tréninku na rybářské závody v Týnci nad Sázavou, konané o týden později. Pro zpestření jsme se rozdělili na dva teamy: Karel se Standou se pokřtili na Fízl team, kdežto Michal s Martinem zůstali věrni Feeder teamu.                                         

    Počasí bylo ten den silně zimní (asi 0°C), foukal silný vítr, což nám  trošičku    vadilo a Standa to navíc okomentoval, že „sme mohli rovnó chytat na zimním stadiónu“. Michal odpověděl jen letmým mávnutím rukou a začal vybalovat. Ostatní ho bez dalšího remcání poslušně následovali. Zakrmili jsme a připravili se na půlhodinu nicnedělání. Po 10 minutách k nám přistoupil místí rybář a zeptal se, jestli nechceme půjčit policajta. Když jsme mu slušně vyložili princip lovu na feeder, odkvačil zpět do svého zákopu. Po chvíli přijel jeho kolega a až k nám se po větru donesl komentář lovce, kterého jsme pojmenovali Franta Chytrák: "Že je to pořád baví čumět na ty špičky, a co, stejně hovno chytnou.“ Než se oba rozešli, zaslechli jsme ještě něco o drahým krmení a lufťácích, což nás, zapřísáhlé nepřátele pražanů, zle dopálilo.

     Už se nám zdálo, že na obleženém úseku není ani šupinka, když podřimujícímu Michalovi málem stáhla prut do vody asi 30cm plotice. Pak to šlo ráz naráz. Plotice, jelci, cejni a oukleje se prali o místo na háčku. Doufali jsme i v kapříka, leč po hodině chytání stále přicházeli jen „bílý“. Fízl team měl jen tři plotice, kdežto feeder team skončil počítat před čtvrthodinou u 30. Pak ale zazářil Standa, který během deseti minut ulovil kapříky 38 a 46cm. Asi 10 sekund po záseku šestačtyřicátníka Standovi začal zvonit mobil jak na lesy. A kupodivu, Standa s ledovým klidem béře prut do jedné, mobila do druhé ruky a svérázně načíná rozhovor. Kapřík využívá situace a prchá tlachajícímu rybáři po proudu, ale to už zasahuje Karel a bere Brontosaurovi telefon, protože ten nechce dát prut z ruky. Standa nakonec předvedl precizní zdolání, učebnicové podebrání a kapřík už leží na břehu a poulí na nás své chladné rybí oči. Karel kontroval náskok feeder teamu karasem 30cm a asi 10-ti  „býlými“.

     Ukončili jsme rybolov (musíme domorodcům přece něco nechat) a pozdravili jsme „Frantu“, který neměl za 4 hodiny kloudný záběr. Cestou jsme rozebírali náš trénink a dospěli jsme k názoru, že daleko více potěší ulovení několika „malých kousků“, nežli jednoho giganta. Feedera za kaprovou děličku a boilí by neměnil nikdo z nás. Jelikož Martin se Standou začínají poslední dobou dávat přednost plavačce, vyzveme je příště na stojaté vodě (feeder versus plavačka). Tam snad už nějakého toho většího kapra dostaneme, protože kdo nezažil alespoň pětikiláče na jemné feedrové udici, těžko někdy pozná pravou rozkoš ze zdolávání. 

S pozdravem Karel Hlaváček