Amateur Feeder Team    VYDRA

Úvodní stránka         Členové teamu        Oblíbené revíry         O feederech         Příhody a recenze         "Nej" úlovky AFTV

Obrázková galerie         Výsledkové Listiny        Závody       O našich prutech        Další odkazy        Rybářský obchod

Stránka     Příhody a recenze

Netradiční metoda lovu candáta na stojatých vodách

Většina rybářů při lovu candáta na stojatých lokalitách používá jako zátěže olůvka, k signalizaci záběru potom slouží různé akustické, světelné nebo mechanické signalizátory. Mnohdy jsou k vidění i složité systémy s dvojháčky, trojháčky či dokonce s použitím lanka. Dříve jsem též používal tyto „klasické“ metody lovu, ale kladl jsem si otázku zda-li bych mohl být ještě více úspěšnější. Postupně jsem zjednodušoval jednotlivou sestavu udice a přitom jsem se stával více úspěšnějším při lovu této ušlechtilé ryby.

Candát obecný (Stizostedion lucioperca) je dravá ryba z čeledi okounovitých, dorůstající hmotnosti i přes 10kg. Vyznačuje se torpédovitým tělem krytým drsnými ktenoidními šupinami, přední ze dvou hřbetních ploutví má tvrdé paprsky, klínovitá hlava s relativně velkýma očima má čelisti s větším počtem malých zubů, ale i s několika většími zuby tzv. „psími zuby“.

Lov na kratší vzdálenost od břehu

Při lovu touto metodou je kladen důraz na odstranění jakékoliv zátěže, zapříčiňující  vznik odporu montáže při záběru ryby. Při lovu candáta blízko břehu postačí na hlavní vlasec (osobně používám Ø 0,22mm – fluo vlasec) navázat pouze samotný háček (lovím nejčastěji na velikost 1/0). Tato sestava nám nabízí hned několik výhod: snižuje se pravděpodobnost zamotání udice, minimalizuje se počet uzlů (tedy faktorů snižujících celkovou pevnost udice) a hlavně je kladen minimální odpor rybě při záběru (pouze odvíjející se vlasec z cívky navijáku a jeho vlastní průchod očky prutu). Mrtvá rybička, přibližně okolo 8 cm délky, zde plní dvě funkce: Jednak jako vlastní zátěž při náhozu, ale i jako samozřejmá nástraha na dravce.

Po nahození rybičky chvíli posečkáme a necháme ji klesnout na dno (poznáme podle toho, že už se nám vlasec volně neodvíjí z odklopeného překlapěče navijáku), skloníme špičku prutu k hladině a s „citem“ vypneme vlasec mezi nástrahou a prutem. Vidličky zapíchneme tak, aby vlasec směřoval od prutu přímo k nástraze, tzn. aby svíral se špicí prutu nulový úhel. Tímto úkonem docílíme minimálního odporu rybě při záběru. Po položení prutu do vidliček vytvoříme pomocí vlasce oblouk mezi předposledním a posledním očkem prutu. Takto vytvořený oblouk slouží jako signalizátor záběru, přičemž musí být zároveň odklopen překlapěč smekacího navijáku, z důvodu samovolného odvíjení vlasce při záběru. Samozřejmostí je správně seřízená brzda navijáku na okamžik záseku (poznáme tak, že si před lovem nastavíme brzdu na citlivost, kdy při záseku se nám protočí cívka pootočí max. o dvě otáčky).

Vlastní záběr ryby poznáme tak, že se nám pozvolna vytáhne oblouk vlasce mezi očky prutu a dále se odvíjí z cívky navijáku. Nyní nastává fáze záseku. Překlopíme překlapěč do polohy umožňující zásek a počkáme, až se vyrovná vlasec mezi očky a zasekneme rázným švihem prutu (s ohledem na jakou vzdálenost od břehu lovíme).

Lov na větší vzdálenost od břehu

Základní fintou při lovu candáta na větší vzdálenost je použití kostkového cukru jako zátěže umožňující delší hod. Jednotlivé kostky cukru jsou umístěny v síťovině, používané obvykle na WC k uložení mýdla (movitější rybáři mohou použít i PVA sáčky, které se při vysoké aktivitě dravců lovci opravdu pěkně prodraží). Tuto síťovinu jsem upravil tak, že jeden konec jsem „svařil“ pomocí pájky a druhý konec je uzavíratelný pomocí karabinky. Velikost síťoviny je upravena přibližně na max. 8 kostek cukru. Rozpustnost cukru je přibližně kolem 8 – 10minut, záleží na teplotě vody. Celková sestava obsahuje: háček velikosti 1/0, obratlík, karabinku, postranní vlasec délky 20cm o Ø slabším než hlavní vlasec, zarážka (ventilková gumička) a upravenou síťovinu – vše zobrazeno na přiloženém obrázku.

Výhodou této rybolovné metody je odstranění jakékoli zátěže způsobující odpor rybě při záběru – tzn. olůvka, jakékoli jiné zátěže, mechanického signalizátoru záběru apod. Použitím jednoháčku se zvyšuje pravděpodobnost, že ulovením candáta menšího vzrůstu a následným vrácením zpět vodě má větší naději na přežití než při použití dvojháčku či trojháčku, přičemž šance na zásek je de facto stejná.

Závěrem mohu říci, že tuto metodu lovu mám odzkoušenou na více revírech a vždy funguje spolehlivě, v některých revírech je i šance na ulovení velkého úhoře.

 Za AFTV Myšák